Hansi, vykašli se na to!

A je to zas tady... další pán na holení. Tuhle přišel bez nálady do kanceláře kolega Němec, říkejme mu Hans, poslední dobu byl nějakej divnej. Ptám se "Co je?". A on, že se bude rozvádět. 42 roků, pohlednej vysokej chlap, pohodovej, manželka trošku dominantní, ale tak v každý rodině je to nějak, žejo. 

S manželkou (Češkou) jsou spolu 14 let, dva kluci 13 a 7 roků, byt v Praze, vybavenej, žádnej velkej majetek, ale normální život střední třídy. Řikám mu, co blbneš? A on, klasika... "Už si nerozumíme, asi mne už nemiluje, nejsem jí dost dobrej, a navíc - přistih jsem ji jak mne podvádí, a představ si, že s policajtem".

Obrátil jsem oči v sloup. No potěš koště, další na řadě, další číslo ve statistice. To je nějaká rozvodová epidemie zase kolem čtyřicítky. Řikám mu... "Neblbni, je ti dvaačtyřicet, ser na to. Všechno jste postavili, přestáli jste 14 let toho největšího záběru, máte odchovaný děti, nerozváděj se, vydejchejte to, ser na to. Když to pošlete teď ke dnu, tak jedeš znova a o tvoje kluky se bude starat nějakej blb. Na tebe se nalepí nějaká mladší buchta s děckem a ty se budeš starat zas o cizí děcko. To není dobrej nápad. Sázim, že jste oba utavený ze stereotypu, nemysli, že jinde to bude lepší."

Za měsíc přišel celej veselej. "Představ si, mám novou lásku. Je skvělá, úžasná, hrozně si rozumíme. Já to nemoh už s manželkou vydržet. Úplně mně vysávala energii." řiká. "Ta nová, má teda dva kluky z předchozích vztahů (se dvěma tatínkama), ale to je v pohodě, to zvládnem. Je to skvělý, už jsem se k ní přestěhoval, budu se rozvádět."

Obrátil jsem oči v sloup. Řikám mu "No tě pic, Hans se zabouch do nový kočky se dvěma dětma, to bude maso". Chápu, kdo by po 14 letech s jednou ženou a v emočním oslabení odolal zájmu, nový vůni, novýmu šimrání v podbřišku, zamilovanost je omamná. "Takže bydlíš u ní? A místo o svoje dva kluky se staráš o kluky dvou jinejch tátů? No to je výborný." Divná doba.

Nějak mu to v tom opojení novým dámským klínem nedošlo. Řikám mu: "Hele, chápeš, že když se rozvedete, že máš okamžitě ne dvě děti, ale čtyři?". "To je v pohodě, to zvládnem" odpovídá.  Já: "Poděláš se z toho, rozvodem to všechno teprve začíná, bude to trvat roky, a na druhý straně máš dva otce a samotnou matku se dvě dětma, navíc jednim hodně malým děckem...". 

Za dva měsíce přichází Hans průhlednej a bez energie. "Nedávám to", říká. "To neustálý dohadování s bejvalkou, převozy všech čtyř kluků tam a zpátky, teď do toho nová ženská tlačí, do toho řešíme jejího bejvalýho, a ještě druhýho tatínka, to je k podělání, je to masakr.".

Chtělo se mi říct "Kiš kiš...máš co jsi chtěl", ale neřekl jsem nic.

Mno..., co z tohohle příběhu zase plyne - Udržet manželství pohromadě je fuška. Zvlášť po letech. Únava, stereotyp a každodenní tlak je hrozná svině. Ale myslet si, že v novým vztahu to bude super za každých okolností, to je pěkná blbost.

Pánové, jedna rada skoro padesátiletýho chlapa, když už se jednou oženíte, tak se prostě nerozvádějte, je to ztracená investice. A hlavně si nemyslete, že vedlejší trávník je víc zelenej. Rozvodem sračky nekončej, ale začínaj... a vy nebudete první ani poslední, kdo se bude starat o děti jiných otců, zatímco o Vaše děti se bude starat zas nějakej další chlap. To nechcete.

Takže, na závěr okřídlené: Vole nežeň se! A když už se oženíš, tak si ne třikrát, ale třicetkrát rozmysli, jestli zahodíš všechno co jste vybudovali. 

Znovu po 8 letech - Nová žena, šest plusů, svatba a tanec mezi vejci

Tak jsem se znovu oženil, no jo, už se to stalo...

Několik let nebylo co říct, však už je to dobrých 8 let od posledního příspěvku sem na blog.

Jak to asi mnohým došlo, neztratil jsem se nikam, ale našel jsem dobrou ženskou. No dobrou, výbornou by se dalo říci. Musel jsem pro ni sice až na druhý konec světa, ale komu čest, tomu čest.

Samo sebou jsem se kroutil, nechtělo se mi ženit, ale jak jsem už psal, v Asii to maj krapet všechno jinak (a přece vlastně dost podobně) - pět let jsem unikal chomoutu, až jsem musel jednoho dne férově ocenit, že děvče zvládá nejen roli milenky ale také roli manželskou a že teda hop nebo trop.

Je to tak - já, který Vám všem řiká "Vole nežeň se", já jsem do toho prásknul! Sice tentokrát už "najistotu", ale holt kostky jsou vrženy.

Nebylo to ale jen tak - byvše poučen rozbitím si huby v manželství prvním jsem zvolil variantu "brod".

Vzorec který jsem použil pro vyhodnocení zda ano nebo ne měl tyto parametry:

1. rodina nastávající - na to že v ní je 90 lidí, tak zkrátka v Číně se lidi nerozváděj a v týhle rodině není jedinej rozvod. Sice čínský komouši zavřeli jednoho příbuznýho pro porušení stranický disciplíny (protože se jako straník zapomněl někde se sekretářkou, no stane se), ale rozvod ne (a na to ho zavřenýho manželka čeká a trpí veřejnou ostudu). PLUS

2. rodiče nastávající - jsou neuvěřitelný - výborný, přesto že spolu mluvíme přes tlumočníka, tak si máme co říct a dokážeme spolu vyjít. S tchánem rozebíráme pozici americkejch základen kolem Číny, tchýně řeší jestli chci k večeři vařený prasečí uši s koriandrem nebo kraba a že malej má nos po mně a je to super. Oproti hororový tchýni z prvního manželství je čínská tchýně učiněný anděl. PLUS

3. žena je o deset let mladší než já. I když to neni žádná puťka (pánové, nenechte se mýlit, že asiatky jsou puťky, to je velký omyl - má drahá když se vytočí tak to lítá a když komanduje synka po konfuciánsku, tak je jí slyšet až u sousedů), tak díky bohu se mnou nesoupeří o pozice. Sice když se naštve tak řve (minulá manželka zase brečela, některý ženský holt brečej, některý řvou, to si nevyberete). PLUS

4. Máme rozdělený role a jsme super tým. To je důležitější než co jinýho, dobře se nám spolu žije - dobře se nám pracuje, dobře se doplňujeme, vyjdeme spolu, dobře nám to souloží, prostě jsme dobrej tandem - základní předpoklad pro překonání největšího ničitele dlouhých vztahů - stereotypu. Role je to co je důležitý, všichni je hrajeme - milenka je jiná role než manželka. První žena to nechápala, druhá to chápe. Rodina je její job, můj job je rodinu živit. Oběma nám toto uspořádání vyhovuje, fuška je to na obou stranách - jsme výjimečně dobrý tandem. Když jsou malý děti a nejsou babičky, tak by mě zajímalo jak by to kdo chtěl dělat jinak - každýho věc - za mne PLUS.

5. tchýně i když je úžasná je 9000 km daleko a vstup do ČR má jen na turistické vízum 90 dnů max. PLUS

6. mám v kapse předmanželskou smlouvu, takže kdyby se začlo něco dít jsem relativně v klidu. Co se stane nikdo neví, ale bohužel po pětačtyřicítce představa že něco buduju zase znova mně děsí víc než jiné... takže PLUS

Takže bylo šest plusů a byla svatba.

Od té doby je to 8 let. Narodily se další dvě děti, život jde dál a za ty roky se událo spousta dobrých i méně dobrých věcí.

Dobrých v rodině nové, méně dobrých při pozičních válkách s bývalkou, která jak se domákla, že jsem se oklepal a vzal si holku o deset let mladší než byla ona, tak světe div se, začla soutěžit. Svatba? Na druhý straně taky svatba. U nás nový dítě, na druhý straně taky dítě. Cha!

Ale aby to nebylo všechno růžový, novým vstupem do manželství začly pro změnu taky sračky, a to ze strany, který jsem milí zlatí pánové neodhadnul, a proto se o ně s Vámi, kteří jste to ještě nezažili podělím.

Ono totiž když se s někym rozvedete, tak problémy nekončí, ale bohužel začínají. A pokud máte pánové děti, tak problémy budou dokud nebudou dospělé, resp. dokud se nebudou živit samy. Navíc když se totiž podruhé oženíte  a vezmete si ženu bezdětnou a mladší - tak se s velkou pravděpodobností dostanete mezi mlýnská kola. Mezi novou ženu a děti z prvního manželství (které jí budou lézt na nervy a záměrně nebo podvědomě o Vás s ní budou soutěžit).

Nová žena velmi pravděpodobně začne žárlit na starou (co kdybyste se k ní vrátil, nejlepší by bylo kdyby první vůbec zmizela, musíš se s ní bavit?), začne žárlit na vaše děti z bývalého manželství (protože to je prostě vaše krev a děti potvory to velmi dobře vědí, takže si to při boji o pozice pěkně dokážou vychutnat). To vše do doby, než nová žena porodí děti Vaše, tím plně zakotví a vše, co považuje za ohrožení z vašeho života bezpečně vypudí (zejména se to týká dětí z prvního manželství).

Asi to neplatí pro ženy všechny, ale co jsem se tak bavil s ostatními druhoženáči (co si vzali svobodný holky), je spíš pravidlem, že žena nepřijme děti z prvního manželství než že by je přijmula - zkrátka jí lezou na nervy. Tohle riziko jsem dost podcenil a taky jsem to dostal z obou stran pěkně sežrat.

Detaily si nechám na příště - ale pánové, vězte, že jak máte děti z prvního manželství, tak je potřeba do výše uvedeného vzorce zanést taky parametr - Vztah nastávající k dětem, který s ní nemaj nic společnýho.

A taky vězte, že po dobu několika let budete tancovat mezi novou ženou a dětmi z prvního manželství tanec mezi vejci. Mně se to povedlo za těch 8 let nějak utancovat, ale je to fuška - a po cestě se dějou různý příběhy včetně soudů, puberty plné nejistot dospívání, leváren za kterými stojí na 90% manipulativní matka. Není žádný med po celých 8 let vidět krutou realitu, kdy vidíte, že ať děláte co děláte, tak Vám děti rostou před očima a vy máte na jejich ovlivnění přesně tak dva víkendy v měsíci.  A to navíce bohužel jen do doby kolem sweet sixteen, kdy zkrátka začíná zábava, party a zkrátka domů je třeba se chodit jen vyspat, najíst a umejt (pamatujeme si to všichni, že)...

Takže suma sumárum, pánové, stále platí, dokud nenastane ten správný čas, kdy jste si jistí, že zvládnete nejen svou nastávající, ale taky ustojíte všechny nástrahy lidské (ženské) psýché , tak pro jistotu se držte okřídleného "Vole nežeň se!" :-)

Pokračování příště...

Ženit se, neženit se?

Mno, tak jsem sem dva roky skoro nic nenapsal, proč asi... no klasika, přivezl jsem si z Činy novou ženskou, jsem s ní několik let a funguje to, co víc si přát...

Pár tejdnů přemejšlim jestli tenhle blog mám dál psát, když se zdá že důvody psaní pominuly, ale ouvej... Dáma přišla po pár letech s tématem svatba.

Co na to říct? "Ajeje". Dostavil se mi reflex a naskočila v hlavě pochopitelně červená. Zapálený lejtka prvního roku jsou pochopitelně za náma, občas přijde nějaká bouřka, ale pokud mám bejt fér, vztah je stabilní, ženská mi je oporou (a já doufám že jí taky) a pokud se má vztah rozvíjet po skoro pěti letech (kruci to to letí), tak by měly přijít nový děti a pak již samá sociální pozitiva :-)

Nejhorší jsou vztahy, kdy se lidi po deseti letech k sobě chovaj jako sestra a bratr, děti nikde a už spolu ani nespěj a nezbyde jim nic jinýho než jít od sebe a bloudit v pustině barů. Do týhle vidiny se mi taky příliš nechce, hlavně když vztah funguje a není důvod ho nerozvíjet dál.

Nabízí se pochopitelně varianta "Rychlá smrt" :-), slzy, křik, jedna zjizvená ženská duše, letenka zpatky do Číny, pak pár měsíců výčitek a pak zase stopro svoboda, v posteli průchoďák a čekání na dalšího ženskýho Godota. Chce se mi to do toho, nechce... Hmm.. žádná sláva.

Tak si řikám, jestli nejsem přeci jen moc velkej cynik a že by kolem tý čtyřicítky trošku idealismu nezaškodilo. Člověk aspoň vidí, jaký rozvod napáchá na duši jizvy. Nová ženská funguje, její rodina funguje, už je něco za náma, tak proč bořit něco, co by zasloužilo postavit další patro. A cynik ve mně řiká ... "Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají...však to známe" :-))

Takže... Ženit se, neženit se...?

Pokud si odpovím tak jak to teď cejtím, tak se mi do toho dvakrát nechce, svoboda pravda chutná skvěle.

Bohužel, ženský na svatbu tlačej, ty slušnější obzvlášť a asiatky tuplem :-) , protože by byly doma za otahaný nesezdaný coury. A co teď já s tim mám dělat?

Jak to tak vypadá, asi se pochlapim a s předmanželskou smlouvou v kapse :-) (bez ní ani ránu), odstartuju další kolo :-) Mixovaný děti jsou pěkný a jedno mám jistý, když se tentokrát ožením už se nerozvedu, a o tom by to asi mělo bejt, že...

Kruci, proč jenom ty ženský tak potřebujou "mít svoje jistý"? :-)) ještě jsem mohl chvíli volně dýchat... :-))

Něco v hlavě mi řiká .... :-))) Vole nežeň se! :-)) ... abys pak nebyl ten vůl co se oženil :-)

Neskáčeš tak jak pískám? Pomstím se ti!

Bývalé ženě došlo, že pro příjemný život je třeba mít hodně peněz. Ale bez manžela a s dvěma dětmi přes týden na krku to jaksi není až tak jednoduché je vydělat. Krize nekrize, já se chci mít dobře. Kdepak je tedy asi vezmu, když přece musím mít aspoň dva měsíce v roce volno a přece nebudu pracovat víc než 6 hodin denně a nejlépe jen několik dní v týdnu?

No od manžela přece, co na tom že je bývalý. Že mi je nechce dát když už spolu pár let nežijeme a žiju s novým chlapem, no to přece nevadí. To je fér. Když on bohatne a já se starám o děti, tak ať mi prevít platí. Co na tom že on maká jako černej.

Žij a nech žít? Zapomeňte, to ženám nic neříká. Pokud si žena usmyslí že potřebuje peníze, vymyslí cokoliv aby je z chlapa dostala (čest výjimkám). Navíc když má chlap ženu mladší než on sama a uvědomí si že ho už opravdu nezajímá, tak její ješitnost je jako olej do ohně. Prevít, žije si dobře, tak ať platí. Závist, Emoce. Msta. To je ženské uvažování. Rány pod pás, vydírání, to jsou běžné ženské zbraně.

Po několika letech po rozvodu se tak z bývalé nejmilejší ženy přes ženu lhostejnou stala žena - saň - úhlavní nepřítel.

Opravdu nemám zájem vyživovat někoho kdo mi zničil iluze a stál miliony korun. Kdo by si to před pár lety pomyslel. Domluvit se? Nelze. Domluvit se přes advokáta? Nelze. Proto začíná bohužel vleklá poziční válka, ve které není vítězů.

Prosim Vás, pánové - NIKDY se nežeňte!!!

Další důvod proč nelézt do rulety zvané manželství

zdroj idnes.cz

Rozvodovost v Česku je rekordní v historii

Loni se rozvedlo 31,3 tisíce manželských párů. Úroveň rozvodovosti tak loni dosáhla 49,6 procent (poměr uzavřených sňatků a rozvodů), což je doposud nejvíc v historii České republiky.

Manželství do svého zániku rozvodem trvalo průměrně 12,3 roku. Téměř jedna pětina manželství se rozvede do pěti let od svatby.

viz clanek na idnes.cz

----------------

brr, hrůza, kdo si chce zahrát ruletu, prosím ...

O chlapské nevěře a bouchlých sazích

Proč jenom se historie opakuje... Tuhle jdu po ulici a hola - potkám zase (už) kamaráda, se kterým jsem pořádně nemluvil snad 10 let. Ale co je? Ten věčně vysmátej člověk má vážnej výraz, čau chlape, jak je? jseš nějakej povadlej...

Aaale, říká, člověče, stojí to za h*vno, žena mi přišla na jednu SMSku... od jedný baby... No a tři měsíce ze mně bez přestání páčila - co jsem s ní měl, kdo to je, a jestli s ní spim, no pořád dokolečka jako kolovrátek... tak dlouho mně dusila, že chce slyšet pravdu, no dokolečka dokola.... až jsem jí řek, že jsem si s ní odskočil na tejden. Chtěl jsem už mít od těch řečí pokoj, pořád řikala že unese pravdu... no a teď se se mnou chce po 13 letech rozvíst. No rozumíš tomu? Se dvěma dětma? Kvůli tomu že jsem vojel nějakou babu? No je normální?

Musel jsem se začít smát. Sice mi ho bylo v tu chvíli líto, ale co mu na to má člověk říct :-) jseš vůl, nemáš si nechávat v mobilu SMSky. Jjak řikala moje máma... "kdo chce zahybat, musí to umět, blbečku."

Proč tenhle příběh píšu sem...Řiká se, že nevěra je hrob. Většinou to tak je. Ale proč? Říká se ale taky, že nevěra je kořením dlouhodobého vztahu. Nemůžu si pomoct, ale neznám mužskýho, kterej by po deseti letech stereotypu, když vycítí příležitost a sympatie cizí atraktivní ženy, byl zcela v klidu. Ne nadarmo se na Slovensku říká - Každá žena je dobrá, len musí byť iba trocha cuzia. Ať si říká kdo chce co chce, muži nejsou věrní. A ženy taky ne. Obzvlášť dnes. Téma nevěry nebudu rozvíjet, jenom dám k dobru pár postřehů ze života:

Myslím že nevěra není až takový problém sama o sobě. Problém je prozrazená nevěra a chronická nevěra, případně nevěra nezvládnutá. Navíc problém mužských nevěr je, že se z nevěry stane prokecnutá nevěra, případně špatně utajená nevěra. Chlapi jsou totiž většinou tak "blbí" že se pod tíhou viny začnou chovat jinak, jsou k ženě hodnější, nosí jí květiny, té to samozřejmě hned dojde a v tu chvíli začne žena řádit jako tornádo. Chlap nejlépe s pocitem viny pod palbou z ženských zbraní vyklopí na sebe i co neví, plazí se zahanben a ještě žádá o odpuštění a diví se že je masakrován. Navíc chlapi nejsou jako ženy lstiví a ještě ke všemu chtějí mít klid, takže žena když začne v poziční bitvě jako kolovrátek, je jen otázkou času kdy chlap přizná i to co neudělal.

Pánové, zlaté pravidlo jak víme říká - i kdyby Vás měla najít v posteli s milenkou - zatloukat, zatloukat, zatloukat! Ne, nic s ní nemám, nikde jsem s ní nikde nebyl, vůbec nevím o čem mluvíš, atd. vypněte mozek, zapněte svůj kolovrátek a palte to na ní zpátky.

Když už Vám na něco přijde, buďte důslední. Pokud máte svou ženu opravdu rádi a potřebujete si prostě občas "odskočit", tak nedovolte, aby Vám 1) na to příšla 2) v afektu začla pálit mosty.

Když už na Vás Vaše drahá nastoupí s nekonečnou touhou zjistit za každou cenu pravdu (ze které se obvykle 100% sesune) a začne Vám jako posedlá šmejdit v telefonu, SMSkách, mailu, kapsách, vězte, že už hoří Ženu chytne posedlost. Buďte si 100% jistí, že pokud jste ještě neudělali chybu, tak ji brzy uděláte a něco se "proflákne". Nespoléhejte na to, že se Vaše avantýry neprovalí. Provalí se, ve chvíli kdy to nejméně čekáte a nejblbějším možným způsobem. Ženy jsou vynalézavé a narozdíl od mužů školené na ženských "kávičkách" s kamarádkami v metodách "jak mu na to přijít". Když už se avantýra provalí, zatloukejte, zatloukejte a do třetice zatloukejte bez výjimky a končete debatu stylem - "Tohle přestává všechno, jak si tohle vůbec můžeš o mně myslet, aby bylo jasno tvoje nedůvěra, smyšlenky a nesmysly mně naprosto uráží a tohle jsem od TEBE nečekal. Odcházím, protože tohle trpět nebudu! Tohle jsi přehnala." Bouchněte dveřma, odejděte ke kamarádovi a nechte ji pár dní "vydusit" v nejistotě. Pokud je Váš byt, sehrajte scénu, použijte její zbraně - vyhoďte jí z bytu. Ať se jde uklidnit do parku. Otočte hru. Ať ona cítí že svou posedlostí něco přehnala a pozornost otočí na to aby Vás neztratila, místo na to aby Vám našla v mobilu zapomenutou smsku.

Když už to z Vás vydoluje, tak se v žádném nestaňte se hromosvodem, vykliďte na týden na dva bitevní pole (odjeďte na fiktivní služební cestu), vytvořte jí prostor aby mohla vychladnout, nasměrujte jí místo dlouhosáhlého sebemrskačství na starší a moudré ženy z jejího okolí: matku, tetu, babičku apod. těm předem vysvětlete situaci a pokuste se je dostat na svou stranu, starší ženy z příbuzenstva vědí dobře, že muž je občas nestálý, a že pokud to není nic vážného tak se tím nelze chlubit, ale zase se tak nic moc neděje (živí tě? stará se o děti? tak vidíš, vyprdni se na to, jestli to byla jenom nějaká mužská slabost, čert to vzal). Starší ženy (nejlépe její blízká teta) vědí, že Vaší ženě "bouchly saze" a s velkou pravděpodobností se na ní pokusí působit a sklidnit jí v zájmu udržení vztahu. Vy se před ní neplazte, jednoduše jí vysvětlete že to byl flirt a že je Vám to sice líto, ale že s tím teď už nic neuděláte, neustupujte příliš a ať je tak laskavá a uvědomí se že lézt Vám do mobilu je vrchol trapnosti a hlouposti, protože to Vy byste NIKDY neudělal. Hlavně svou milou střezte před hrdinnými vrstevnicemi, které jí vymývají mozek.

Chovejte se jako by s nic nestalo, hlavně se nechovejte divně a příliš zpráskaně. Uvědomte si, že budete pod drobnohledem, a že každé Vaše další klopýtnutí a zálet bude nemilosrdně použito proti Vám jako proti recidivistovi.

Propříště:
VYVARUJTE SE CHYB ZÁLETNÍKA ZAČÁTEČNÍKA:
1. NIKDY nenechávejte v mobilu ŽÁDNOU SMSku - přijde Vám na zapomenutou SMSku
2. S milenkou si NIKDY NEVOLEJTE Z MOBILU - přijde Vám na zapomenutý hovor
3. S milenkou nechatujte ze svého laptopu - proleze Vám ho a najde historii
4. Nemailujte - vleze Vám i do emailu, v browseru objeví Vaše tajný emailový konto
5. Nepište si psaníčka - prošmejdí Vám kapsy a jednou něco najde

DODRŽUJTE METODY KONSPIRACE:
1. Za milenku si vyberte VŽDY vdanou a pracující ženu (nejlépe ženu úspěšnou a cestující).
2. Naučte ji že budete volat pouze Vy - buď z telefonu v práci - nejlépe analogového, nebo z budky, nebo mějte druhý telefon (ale pokud si ho zapomenete v kapse, máte velký problém)
3. Nelezte s ní nikam na veřejnost - pronajměte si někde na okraji města byt, případně na sídlišti nějakého sousedního města

Anebo můžete běhat za sukněmi do alelújá (resp. dokud Vám bude prostata sloužit), a to pokud budete dodržovat okřídlené... Vole nikdy se nežeň!

Proč nedá žena chlapovi pokoj?

Tuhle sedím se svou slovenskou kamarádkou (mimochodem temperamentni výbušnou krásnou ženou s uhrančivýma očima a charakterem typu "sopka") a řeč přišla na vztahy...

Zajímala mně sonda do ženské duše a vztah ženy k takzvaně "hodným" mužům, tokajícím a visícím dámám na rtech, kterých bylo kolem nás spousta. Slovenská sopka reagovala jednoznačně - "Čo s takým chlapiskom čo si s ním zrobím čo buděm chcieť? No nie? Žena vždy zkúša kam jej muž dovolí, a keď jej dovolí všetko, prestanie pre ňu byť zaujímavý. No pozri sa okolo nás. Ti chlapci sú také bláto. No bavilo by těba keby si mal vedľa seba taku sliepku čo si ju omotáš okolo prstu?". Musel jsem upřímně odpovědět, že bych se z takový ženský asi zvencnul.

Tak aby Vám bylo pánové jasno, pokud mi nevěříte, zeptejte se dámy se kterou nechcete spát, nejlépe které je přes 35 jak to vidí. :-) Třeba se dozvíte něco zajímavého. V každém případě až Vám bude Vaše drahá vyčítat záměr jet s přáteli na týden pryč, rozmyslete si jestli jí s sebezapřením řeknete "No já jsem vlastně jet ani nechtěl", nebo jí odkážete do patřičných mezí, nebo jak budete vlastně reagovat.